Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sanfranciský kabinet hrôz maká po reunione vražedným tempom, siedmy dlhohrajúci album vyvrhol desať mesiacov po predošlom, keďže „The Headless Ritual“ šiel do sveta v júni minulého roku. Dnes to teda veľké okecávanie nebude, pretože všetko zásadné na adresu AUTOPSY je v tej minulej recenzii, zostava sa nezmenila a na férovku treba uznať, že kapele stále ide karta.
Možno dokonca hovoriť o slušnom tvorivom pretlaku, veď „Tourniquets, Hacksaws And Graves“ má skoro 50 minút, čo je na takýto staroškolský death metal dosť odvážny rozsah (Vyše hodinový „Macabre Eternal“ z tohto pohľadu popri silnej náplni do vysokých hodnotení ťahalo aj príjemné prekvapenie z faktu, že návrat klasikov a pionierov bol totálne presvedčivý.)
Tak či onak môžem povedať, že novinka ma baví o niečo viac než predošlý, solídne vydarený kus, ktorý ale bol prostý oného príslovečného momentu prekvapenia. Tu pár príjemných ozvláštnení je. V prvom rade AUTOPSY trochu stlmili svoju vášeň pre choré bahenné spomalenia. Sú aj na novinke, samozrejme, bez nich by to bola iná skupina, ale celkovo na „Tourniquets...“ vynikajú hlavne veľmi svižné, útočné a energické jazdy, vyzdobené skvele ponurými harmóniami a divokými sólami.
Páči sa mi aj atmosféra, v ktorej sa zlievajú výbuchy pekelného besnenia a mrazivé, zlovestné nálady klasických talianskych hororových krvákov, v tomto sú starešinovia zo San Francisca neprekonateľní. A vítam tiež isté rozšírenie vokálnych registrov, trademarkový maniakálny rev a ryk sa na nejednom mieste ponára do bublavých hĺbok. Celkovo tento hororom nasiaknutý divoký „starý“ death metal so svojsky punkovým prístupom stále baví a ja som už len zvedavý, či ďalší album AUTOPSY stihnú ešte do konca tohto roku.
1. Savagery
2. King Of Flesh Ripped
3. Tourniquets, Hacksaws And Graves
4. The Howling Dead
5. After The Cutting
6. Forever Hungry
7. Teeth Of The Shadow Horde
8. All Shall Bleed
9. Deep Crimson Dreaming
10. Parasitic Eye
11. Burial
12. Autopsy
Diskografie
Tourniquets, Hacksaws And Graves (2014) The Headless Ritual (2013) Macabre Eternal (2011) The Tomb Within (EP) (2010) Shitfun (1995) Acts Of The Unspeakable (1992) Mental Funeral (1991) Fiend For Blood (EP) (1991) Retribution For The Dead (EP) (1990) Severed Survival (1989) Critical Madness (demo) (1988) 1987 (demo) (1987)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2014 Vydavatel: Peaceville Records Stopáž: 49:01
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.